Přes veškerý pokrok zůstává velkým problém protéz, že neposkytují zpětnou vazbu. Mozek má jasnou představu o poloze jednotlivých částí těla právě na základě informací, které dostává prostřednictvím nervů. I když zavřeme oči, víme přesně, kde a v jaké poloze máme ruce a nohy. Vyřešit tento problém by mohlo zařízení zvané Agonist-Antagonist Myoneural Interface (AMI), což znamená agonisto-antagonistní nervosvalové rozhraní. Agonista a antagonista nazýváme dvojici svalů, které vykonávají pohyby v opačných směrech. Například trojhlavý sval pažní ohýbá ramenní kloub a natahuje loketní kloub. Jeho antagonista, dvojhlavý sval, ramenní kloub natahuje a loketní ohýbá. Když se agonista stahuje, antagonista povoluje a naopak.

AMI tvoří chirurgicky vytvořená dvojice svalů spojená šlachou za sebe. Napnutí jednoho znamená natažení druhého. Informaci o pohybech posílají do mozku. Na jejich povrh jsou napojené elektrody přinášející impulsy podle pohybů nožní protézy, které vyvolávají odpovídající stažení nebo povolení. Funkci zařízení vysvětluje Hugh Herr z MIT, jeden z autorů: „Když se agonisté a antagonisté pohybují, posílají o tom skrze nervy informace do mozku. To umožňuje pacientům cítit pohyb svalů, jejich pozici, rychlost a zatížení.“ Animaci schematicky znázorňující fungování AMI shlédneme zde. Zatím vytvořili chirurgové dvě AMI třiapadesátiletému muži ze svalů zbylé části nohy amputované pod kolenem. Napojení AMI na protézu umožňuje pacientovi vnímat její polohu.